Tato situace je pokaždé velmi individuální detektivkou. Na začátku je dobré zeptat se sami sebe: „Děje se to tak vždycky, nebo jsou momenty, kdy tomu tak není?“ Soustřeďte se na situaci, kdy dítě nemá problém jít k druhému rodiči. Právě v té se totiž nalézá klíč k řešení problému. „Vzpomínám si na rodiče, jejichž dítě bylo v pohodě, když si ho tatínek vyzvedával u maminky. Jakmile si pro něj přišel do školky, bylo zle. Nebyla za tím nechuť trávit čas s tátou, ale malé spojení s maminkou,“ vysvětluje koučka a autorka knihy Dva domovy Šárka Weberová. Důvodů, proč dítě nechce k druhému rodiči, může být opravdu mnoho. Svoji roli může třeba hrát i taková maličkost, že dítě jde k tatínkovi zrovna v den, kdy jsou u maminky k večeři palačinky. Malé dítě však často nedokáže pojmenovat, co mu konkrétně vadí, a je schopné jediné odpovědi: „Já nechci!“ Zeptejte se ho proto, co by potřeboval, aby se mu chtělo jít k druhému rodiči. Někdy stačí vzít oblíbeného plyšáka nebo ze školky nejet autem, ale jít pěšky, jak je zvyklý u druhého rodiče. Pokud dítě odmítne jít k druhému rodiči takřka ze dne na den, je dobré podívat se, co nového se děje v životě dítěte. Může za tím být třeba fakt, že si jeden z rodičů našel nového partnera. V tu chvíli se může stát, že dítě chce trávit čas s rodičem, u kterého cítí, že situaci zvládá hůř. U starších dětí se často objevují i konkrétní odpovědi: „Mami, já bych chtěl být s tebou, ale táta by byl smutný.“ Dejte dítěti najevo, že nemá zodpovědnost za to, jak se cítíte a řekněte mu, že táta/máma může být smutný/á, ale zvládne to. Posledním krokem je, že to necháte být a dovolíte dítěti zůstat. Důležité je, aby si to rodič, ke kterému dítě nechce, nebral osobně, neurážel se a hlavně, aby to nevzdal. Řekněte svému dítěti: „Moc rád bych s tebou trávil čas. Ale mám tě tak moc rád, že jestli chceš zůstat s maminkou/tatínkem, tak zůstaň. Ale přijdu si pro tebe zase zítra.“ Co je v této situaci nejdůležitější? Dítě potřebuje vědět, že se smí radovat s druhým rodičem, a také že nenese zodpovědnost za to, jak se cítí jeho rodiče. www.dvadomovy.cz

Prvním krokem je, že přijmete, že se mu smí stýskat po druhém rodiči - pochováte ho, pohladíte nebo ho obejmete. Pokud smutek nepřechází, zeptejte se ho: „Co bys potřeboval/a, aby ti bylo líp?“ Některé děti jsou už dostatečně vyzrálé na to najít odpověď, jiným to ale může dělat problém. Pokud jste doma, jděte se společně podívat na obrázek či fotografii druhého rodiče. Jestli ani to nepomáhá, nabídněte dítěti aktivitu, která mu dovolí spojit se s druhým rodičem. Můžete mu společně zavolat, ale také například napsat zprávu, e-mail nebo může dítě nakreslit druhému rodiči obrázek. Co je v této situaci nejdůležitější? Dítě potřebuje cítit přijetí v tom, že smí milovat druhého rodiče. Ukažte mu, že když spolu nejste, může mít s vámi spojení i na dálku, prostřednictvím obrázku, telefonu nebo hračky.

První, co dítě potřebuje vědět, je, že láska mezi vámi stále zůstává. Když se právě rozcházíte, jednou z vět může být: „Máme se sice s tátou rádi, ale už spolu nejsme šťastní, proto jsme se rozhodli, že chceme bydlet každý jinde.“ Rozhodně nedávejte dítěti falešnou naději, že se situace vrátí zpátky. Dejte mu i najevo, že to, co se stalo, není jeho vina ani zodpovědnost. Co je v této situaci nejdůležitější? Dítě potřebuje cítit, že, i když se vaše cesty rozešli, vaše láska k němu se nemění, a že se máma a táta měli rádi, ale teď spolu mají lepší vztah, když spolu nežijí. www.dvadomovy.cz